O víkendu 9. – 10. června jsme se vypravili na sever republiky. Tentokrát přímo pod Ještěd, do Liberce, do krásného běžkařského areálu Vesec. O Liberci se říká, že buď v něm prší nebo se jde do kopce. Zažili jsme oboje, ale nic z toho neubralo na kráse a výkonech Rebelů na dráze i mimo ni .
Výhled na parkur i na Ještěd
The Rebels Hardcore již tradičně bojoval v první (čtyřčlenné) divizi a to ve složení, které jsme mohli vidět už na Eagers Cupu. Pět borderek a jeden vetřelec – Miu, Bowieho, Volise, Kapitána a Bizi doplňuje kelpie Cookie. Hned v prvním sobotním rozběhu nám Hardcore ukázal, jaké čisté časy umí běhat, bohužel však při nás štěstí nestálo. Lidé chtěli, ale nešlo to, a když už to jít začalo, tak nás zastavilo počasí.
The Rebels Punk ve složení Blade, Maggie, Chelzi, Amy, Reese a Dexter se postavil na start v šesté divizi, kde měl pět soupeřů. Tým nebyl úplně dobře naladěn, a tak se sobotní běhy nedařily dle představ. Zbývalo jen doufat, že se v neděli dají dohromady a předvedou lepší výkony.
Po celou sobotu nás stíhalo ochromující vedro, které se střídalo s občasným deštěm, a ačkoliv jsme se už mnohokrát s takovým, ne-li horším počasím setkali, výbor klubu svým hlasováním rozhodl o ukončení sobotní části a to vzhledem k bouřkám, které se na nás dle radaru hnaly. Hardcore se tak do nedělních běhů zařazoval ze třetího místa s časem 16,88 s a Punk s časem 20,93 s což pro něj znamenalo ne moc populární páté místo.
Trochu zklamaní a trochu rozčarovaní jsme se pak vydali k našemu ležení, které tentokrát vyrostlo u Zuzky na zahradě. Full servis v podobě postavených stanů, které jsme posléze nemuseli ani skládat, neustále plného grillu a kafe, kdykoliv jsme si řekli, bychom si klidně nechali líbit na každém turnaji. Také jsme zjistili, že i další Rebelové ovládají umění hudebních nástrojů a tak se smálo a zpívalo dlouho do noci. Po dlouhé době se nám povedlo udělat si večer Rebelskou párty jako za starých časů a konečně jsme mohli zasvětit Ondru, který si na každém turnaji letošní sezóny stěžoval se slovy ,,tak kde jsou ty vaše párty, o kterých vždy vyprávíte?“.
Večer to byl opravdu podařený, ranní vstávání o to horší. Ještě jednou moc děkujeme Zuzce a její mamce, jak se nás krásně ujaly a jak nás pohostily.
Nastalo nedělní ráno. Probouzeli jsme se do polojasného dne. V plánu bylo odjíždět v půl osmé, abychom vše stihli. Jak už to tak bývá, je lepší neplánovat. V areálu už na nás čekala mírně nervózní Renča, která si říkala, zda se opravdu běhá od osmi. První dorazila Janička a za ní se přiřítil zbytek Rebelů. Auta jsme vyskládali hned za drahou a začali vyhazovat věci rychlostí, která je takto ráno skoro až nebezpečná. Pravda, některé spáče jsme nechali v ležení, aby si dostatečně odpočinuli po prohýřené noci, ale ani to nám neubralo na eleganci a Punk první rozběh díky chybám soupeře vyhrál. Další rozběh sice prohrál, ale nenechal se tím zaskočit. Nastartoval tím svou spanilou jízdu za medailí. Když se pak blížilo finále šesté divize, velkým dilema bylo, koho do něj nasadit. Kapitánka Janička nakonec zavelela. Bojovat do něj šla sestava Blade, Chelzi, Amy, Dexter. Dexter v průběhu rozběhu dostal ledovou sprchu – Janička ho prostě zlila a nikdo pak nevěřil svým očím. Jak se ukázalo, tak pokud není v novinách nějaký opravdu dobrý článek, tak Dexák opravdu maká. Na čas, který se ukázal na počítači, jsme museli koukat aspoň dvakrát, ale vážně, byl tam. Dexák dal 4,95s, to jsme u něj už neviděli sakra dlouho. Jeho BĚH pak dostal i ostatní přihlížející včetně hlavní rozhodčí, která nevěřícně kroutila hlavou se slovy „on běžel ?!“ 
. Vynutili jsme si tak opakované finále, ve kterém nám však síly na skoro o sekundu rychlejší družstvo nestačily. Punk si tak odvážel sice stříbrnou medaili z šesté divize, ale pro nás má cenu zlata. Jediný, kdo v průběhu neděle z družstva odpadl, byla nabíječka Zuzka, která se statečně držela do posledních chvil. Její úlohu nabíječe převzala Káťa, která ani sama nedoufala, že bude nabíjet více než na jeden rozběh.
Na Hardcore v prvním rozběhu čekalo družstvo Hop Trop Prague. Věděli jsme, že to nebude lehké, ale rozhodně jsme Prágům nedali nic zadarmo. Opět jsme se také postarali o údiv všech okolních pozorovatelů a to ve chvíli, kdy na start přišla Mia, ale Bořík byl nějaký divný…vlastně Bořík nebyl, byla Míša . Štěstí bylo na straně soupeře a proto jsme po vyrovnaném souboji tentokrát spadli do oprav my. Druhým rozběhem jsme pak vyřadili družstvo Dumgle Dogs „S“ a bylo jasné, že ani Hardcore bez medaile neodjede. Nebylo však úplně jasné, kterou si na krk nakonec pověsí. Čekala nás Lavina. Souboje s ní máme vždy velmi rádi, je to ukázka toho, co umí lidi i psi. Přišel první běh – remíza, čas 17,11 s. Už v tuto chvíli jsme věděli, že to bude souboj, na který budeme rádi vzpomínat. Po druhém běhu se odněkud z davu ozvalo „tohle už je finále?“…. střídali jsme si s Lavinou výhru a prohru. Nakonec byla úspěšnější Lavina, ale za všechny můžu říct, že souboj s ní pro nás byl přesně ten flyball, pro který to děláme a který milujeme. Hardcore si tak odvezl z města pod Ještědem několik krásných šestnáctkových časů a třetí místo, kterým ukořistil další bednu v první divizi.
Byl to krásný turnaj na krásném místě. Celý tým si z něj odvezl nezapomenutelné zážitky, o kterých se bude jistě dlouho vyprávět. O víkendu 23.-24.6. pokračujeme v boji na dalších závodech tentokrát v Pláních.
Napsaly Zuzka Pecháčková a Aduš Bednářová